Angkor - Khmérské království
31. srpna 2003

Historie

První významné království na území dnešní Kambodži existovalo zhruba od 1. do 6. století n.l. Je známé pod jménem Funan. Dle tradiční khmérské legendy vzniklo sňatkem Brahmána z Indie s místní hadí princeznou z rodu Naga (Naga je indický mytologický had). Historicky je známo, že na přelomu letopočtu začali území Kambodže stále více navštěvovat obchodníci z Indie a že přispěli k vyvoření království Funan. Vliv indické kultury na khmérské obyvatelstvo byl značný. Nejenže s sebou přinesli nová náboženství (jak hinduistické tak buddhistické) a kulturu , ale také přispěli k celkovému vzdělání obyvatelstva. Podtext legendy, který říká, že necivilizované obyvatelstvo reprezentované hadí princeznou bylo zušlechtěno civilizovaným národem reprezentovaným brahmánským králem je zřejmě blízko ke skutečnosti. Legenda ovšem říká více. Naga je vodní had, který spravuje podvodní poklady. Důležitost vody pro khmérské obyvatelstvo byl vždy zásadní. Zavlažovací kanály a obrovské nádrže byly budovány již v době Funanu a nabyly ještě větší důležitosti v době Angkoru.

Angkorská říše byla založena v roce 802 králem Jayavarmanem II. Ten strávil několik let na Jávě a byl svědkem několika nepovedených pokusů khmérských králů odtrhnout se od indonéské říše. Po svém návratu ale využil oslabení království Jávy a vyhlásil nezávislou khmérskou říši. Svůj rod odvozoval od legendárních zakladatelů říše Funan a založil tradici, podle níž je khmérský panovník převtělením boha na zemi. Centrum nové říše bylo v blízkosti pozdějšího Angkoru. Angkorská říše se postupně rozrůstala a vzkvétala a vyvinula se v jednu z nejvýznamějších mocností JV Asie. Její výjimečnost je dnes hlavně rozeznána v ojedinělé impozantní architektuře. Nejznámější stavbou je bezesporu Angkor Wat. Tento původně hinduistický chrám byl postaven na začátku 12. století králem Suryavamanem II. Nejvýznamějším panovníkem Angkoru byl ale pozdější král Jayavarman VII, který vládl od konce 12. do poloviny 13. století. Před jeho nástupem k moci byl Angkor krátce v rukou panství Cham (království středního a jižního Vietnamu), ale Jayavarman VII dobyl Angkor i další území zpět. Za jeho vlády nejenže dosáhl Angkor největšího územního rozmachu, ale také bylo vystavěno množství nádherných budov a chrámů. Mezi nejvýznamějšími stavbami lze jmenovat veledíla jako celé město Angkor Thom, chrámy Bayon, Preah Khan, Ta Prohm a další. Nádhera a bohatství, které po sobě Jayavarman VII zanechal však měla i neblahé následky. Historikové se domnívají, že jeho výboje a nákladné stavby zemi a její obyvatelstvo vyčerpaly. Žádný z jeho nástupců již v Angkoru žádnou významnou stavbu nepostavil. V 15. století se vystupňovaly nájezdy thajských vojsk z Ayuthayi na khmérské panství, což přinutilo přesunutí hlavního města z Angkoru do Phnom Penh. Angkor se naposledy stal sídlem khmérských králů krátce v 16. století. V této době byly dokončeny některé drobnější úpravy, například reliéfy na Angkor Wat. Poté bylo toto místo definitivně opuštěno a znovu "objeveno", zarostlé v džungli, až v 19. století.

 

Život v Angkoru

O životě a zvycích Angkoru se toho bohužel ví velice málo. Záznamy, které byly prováděny na banánových listech, přes staletí nevydržely. Rytiny na sloupech chrámů představují důležité historické dokumenty, avšak jejich obsahem jsou výlučně činy panovníků nebo statistiky o příspěvcích na stavby chrámů. A tak zůstávají historikům jen dva zdroje informací. Rytiny na stěnách chrámů Angkor Wat a Bayon jsou sice zaměřené hlavně na náboženskou tématiku a historické bitvy, ale naštěstí rovněž obsahují hodně výjevů z běžného života. Jediným písemným dokumentem jsou záznamy čínského ambasadora Zhou Daguana, který působil v Angkoru v letech 1296 až 1297 (asi sto let po období vlády Jayavarmana VII). Jeho poznatky a pozorování zůstaly uchovány v čínských knihovnách.

Khmérové chodívali jednoduše oblékáni. Jak muži tak ženy nosili jen pruh látky omotaný kolem boků - ženám sahal až po kotníky, mužům jen do půli stehen. Ženy se zdobily zlatými náhrdelníky a také prsteny a náramky, které nosily i na nohou. Také si barvily dlaně henou (červeným přírodním barvivem z keře hena), což kromě krále nebylo povoleno žádnému muži. Muži i ženy si potírali těla parfémy ze santalového dřeva, květin a jiných aromatických látek. Zdobení oděvu bylo pevně dáno hierarchií společnosti. Pouze král směl nosit oděv celý vyšívaný barevnými květy. Povolené zdobení pak klesalo se společenským postavením. Pro Číňany byli Khmérové barbarským národem (stejně jako většina národů žijících mimo "civilizovanou" císařskou Čínu). Khmérské obyvatelstvo jim přišlo tmavé a škaredé - těla vystavená slunci skutečně neměla světlou barvu, která byla považována v tehdejší Číně za nezbytný znak krásy. (I dnes mnohé jižní národy považují světlejší barvu kůže za ušlechtilejší - nevěsty v Indii si snaží bělit nohy, vietnamské ženy si pečlivě halí tělo a tvář před sluncem, apod.)

Král měl absolutní moc. Veškeré spory rozhodoval osobně (každý den se lidé mohli sejít ke slyšení a král uděloval rozsudky), případně delegoval několik soudců, kteří jednali jeho jménem. Obecně khmérové používali jen mírné tresty. Nejvyšším trestem bylo useknutí palce u nohy, či jiné znetvoření. Vstup do chrámu nebo do města pak nebyl povolen lidem, kteří byli takto fyzicky znetvořeni. Funkce ve státě rozděloval král mezi příslušníky šlechty, v případě udělení funkce muži nešlechtického původu, daroval tento svoji nejhezčí dceru panovníkovi jako konkubínu. Dle Zhou Daguana žilo v královském paláci dva až tři tisíce žen, které sloužily jako konkubíny nebo tanečnice. Navíc zde bylo zaměstnáno asi dva tisíce mužů a žen jako služebnictvo. Král měl pět manželek.

Základní potravou obyvatel Angkoru byla rýže a ryby. Rozsáhlé zavlažovací systémy umožňovaly několik sklizní rýže ročně. Kolísání hladiny v jezerech mezi obdobím sucha a dešťů usnadňovalo rybolov. Khmérové nebyli vegetariáni. Také znali několik alkoholických nápojů, ale jejich požívání bylo střídmé. Opilost na veřejnosti byla jedním z nejhorších přečinů.

Nápisy na sloupech v chrámu Ta Phom jmenují 102 nemocnic, které existovaly v hlavním městě s jedním miliónem obyvatel za vlády krále Jayavarmana VII. Jedna nemocnice existovala u každé brány do města. Nemocniční zaměstnanci měli zvláštní status a nemuseli platit daně. Ze zápisů ale vyplývá, že hlavními léčebnými metodami byla starost o pacientovu výživu. Málo úsilí bylo věnováno používání bylinek nebo jiných léčivých prostředků, které by byly zaměřené přímo na pacientovu nemoc. Rovněž, jelikož dle buddhistické víry jsou nemoci projevem špatných skutků z minulosti či z předchozích životů, byla za stejně důležité považována péče o poacientovo duševní zdraví, jako o jeho fyzické zdraví.

Svatba nebyla nikterak významnou ceremonií. Rodiny si vyměnili textilie, ženich musel obdarovat nevěstinu rodinu a sám obdržel od svých rodičů prostředky na zřízení samostatné domácnosti. Ceremonie "chen-tan" (zbavení dívky panenství) byla dle Zhou Daguana popisu podstatně důležitější a propracovanější. Dívkám většinou bylo 7 - 11 let. K této ceremonii mohlo dojít jen v jediný astrologicky určený den a byla prováděna brahmánskými kněžími. Součástí chen-tan byly i květiny, hudba, jídlo, pití. Kněz musel být též dobře zaplacen a obdarován.

Pohřební zvyky doznaly během let několika změn. Původně pohřební průvod dopravil zesnulou osobu na pohřebiště a zde vyčkal, než se objevili supi, psi nebo jiná mršiny pojídající zvěř. Teprve v pozdější době se začalo používat kremací nebo i pohřbů. Dle historických záznamů byli něktečí králové pohřbeni v chrámech, které si sami pro tyto účely nechali postavit.

 

Chrámy a paláce Angkoru

Architektura Angkoru byla výrazně ovlivněna hinduistickým a budhistickým náboženstvím, jejich prolínáním a střídáním. Novým architektonickým prvkem byl chrám-hora. Chrám-hora byl stavěn jako několikapatrová pyramida. V rozích každého patra mohly být věže nebo jiné okrasné prvky, jako např. sloni. Hlavní věž byla pak umístěna uprostřed vrchního patra. Zde byla také socha boha, za jehož převtělení se vládnoucí panovník považoval. Ve většině případů měl chrám zpodobňovat mýtickou horu Mera, která je v hinduistické kosmologii centrem celého vesmíru a sídlem veškerého božstva. Dalším výrazným architektonickým prvkem byly rytiny náboženských i civilních výjevů na zdech chrámů a celkové zdobení chrámů. Změny náboženství s sebou přinášely změny i v již postavených budovách. V průběhu dob byly do hinduistických chrámu dávány sochy Buddhy a při obratu zase z buddhistických chrámů odstraňovány sochy Buddhy a nahrazovány sochami hinduistických bohů. Stavby samotné však zůstávaly a jinak doznávaly jen nepatrných změn.

Prvním historicky významným místem je hora Phnom Kulen, kde král Jayavarman II založil angkorskou říši vyhlášením nezávislosti na království Jávy. On sám však brzy přesunul centrum říše do Roluos (asi 50km na jih od Phnom Kulen a asi 25km na jihovýchod od pozdějšího Angkor Wat). V okolí Roluos se dochovaly tři důležitější chrámy z 9. století: Bakong, Preah Ko a Lolei. Bakong je nejstarší stavbou ve stylu chrám-hora, i když jeho architektura ještě není zdaleka tak propracovaná jako v pozdější době. Tento chrám je také jedním z prvních, u něhož byly ke stavbě použity místo dřívějších cihel vápencové kvádry.

Koncem 9. století bylo hlavní město přesunuto z Roluos do oblasti Angkoru. Prvním významným chrámem zde postaveným byl chrám-hora Phnom Bakheng (postaven na přelomu 9. a 10. století za vlády krále Yasovarmana I). Jeho základem je pěti-úrovňová pyramida s dvanácti věžemi na všech patrech a hlavní svatyní uprostřed horního patra.

Nejznámější a bezpochyby nejimpozantnější stavbou celého Angkoru je Angkor Wat. Byl postaven v první polovině 12. století, za vlády krále Suryavarmana II, jako hinduistický chrám zasvěcený bohu zničení a znovuzrození Vishnu. (Hinduistické chrámy jsou tradičně orientovány na východ, ale Angkor Wat je orientovaný na západ. Vědci se domnívají, že je to možná proto, že měl být pohřebním chrámem jeho stavitele. Království smrti Yama, kam mrtví v okamžiku jejich fyzické smrti odcházejí, je dle hinduistické mytologie na západě.) Angkor Wat je bezpochyby nejkrásnější khmérskou památkou a vyznačuje se také nejčistším architektonickým stylem a nejpreciznějším provedením ornamentů. Angkor Wat je tak obrovský, že jeho monumentálnost nemůže zachytit žádná fotografie. Je obehnán zdí o rozměrech 1300m x 1500m, která je obklopena 250m širokým vodním kanálem. Návštěvník nejprve překročí příkop po asi 10m široké vyvýšené dlážděné cestě lemované kamenným zábradlím zobrazujícím mýtického hada Naga. Když projde bránou se dvěma maličkými kapličkami s Buddhou po stranách, pokračuje po stejné cestě dálších asi 600m, než dojde ke schodům na plošinku před hlavním vstupem do chrámu. Cestou mine nejprve dva menší chrámy, každý na jedné straně cesty, a pak dvě umělá čtvercová jezírka, opět každé na jedné straně. Vlastní chrámová pyramida, celá ze světlého pískovce, zabírá 1km2 a má tři patra, která podpírají pět věží-svatyň v rozích a uprostřed pyramidy. (Pozn.: Méně důležité části byly postaveny z méně kvalitního, tmavšího, načervenalého a pórovitého lateritu.) Každá terasa je po obvodu obklopena klenutým ochozem, který měl původně pod kamennou falešnou klenbou i dřevěný vyřezávaný strop (designem podobný evropským kazetovým stropům). Stěny ochozu prvního patra jsou zdobeny nejkrásnějšími basreliéfy v celém Angkoru. Zobrazují jak motivy ze života krále Suryavarmana II (král na trůně, slavnostní přehlídka jeho vojska apod.), tak různé mytologické výjevy. Za zmínku stojí např. výjev z Ramayany: bitva mezi armádou opic Vaanara vedenou hrdinou Rámou a ohyzdnými obry žijícími na ostrově Lanka (dnešní Srí Lanka), jejichž král unesl Rámovu ženu Situ. Nejzajímavější je ale scéna znázorňující čeření mléčného oceánu, která se táhne podél celé jedné strany chrámu. Je na ní znázorněn dlouhý had, za jehož jeden konec táhne řada bohů a za druhý řada démonů. (Více o legendě o čeření oceánu se dočtete níže - v odstavci o Angkor Thom.) Vnitřní stěny chrámu nejsou zdobeny zdaleka tak krásně jako vnější, nicméně se na nich nachází stovky nebeských víl apsaras oděných v sukních a špercích a také různé výjevy z hinduistických eposů. (V hinduistické mytologii jsou často apsaras zobrazovány jako tanečnice královského dvoru boha Indry. Indra je prý také sesílal na zem, aby odvedly pozornost a svedly jogýny a jiné mudrce, kteří začínali nabývat příliš velké duševní moci díky soustředěné meditaci.)  Uprostřed horní terasy se tyčí hlavní věž, jejíž vrchol je 65m nad zakládnou pyramidy. Původně v ní byla jedna velká svatyně se sochou Vishnu. Její střed byl později zazděn, čímž vznikly 4 menší svatyně, do kterých byli umístěni 4 Buddhové. Od každé svatyně vede k ochozu vyvýšený kamenný chodník. V rozích horního patra jsou tak vytvořeny 4 prohlubně, které vypadají jako bazénky, ale určitě tak používány nebyly. Angkor Wat na nás velice zapůsobil. Muselo to dát neuvěřitelné práce ho postavit a tak krásně nazdobit. Navštívili jsme ho několikrát, ale největší dojem na nás udělal brzy po ránu, kdy byl ještě prázdný a dýchala s něho stará majestátnost. Ta se nedá ani zachytit na fotografiích ani popsat slovy. Angkor Wat musí člověk zažít na vlastní kůži.

Jedním z nejkrásnějších chrámů je Banteay Srey. Tato hinduistická stavba se nachází asi 30km na sever od Angkoru a byla postavena ke konci 10. století převážně z kvádrů růžového pískovce. Jeho rozměry nejsou zdaleka tak impozatní jako u mnohých jiných angkorských staveb, ale jeho jemné zdobení (dále zjemněné růžovou barvou kamene) je nejkrásnější v celém Angkoru. Díky této jemnosti vzhledu si chrám vysloužil název Bantenay Srey, což se dá volně přeložit jako "citadela žen".

Nejvíce budov bylo postaveno za vlády panovníka Jayavarmana VII. Ten nechal vystavět hlavní město Angkor Thom , asi 3km na sever od Angkor Wat, včetně královského paláce a hlavního chrámu Bayon. To samotné bylo veledílem, ale Jayavaman VII nechal postavit množství dalších chrámů, mezi nejznámější lze počítat Preah Khan, Ta Prohm, Banteay Kdei. Rovněž se zasloužil o stavbu vodních nádrží a zavlažovacích kanálů.

Město Angkor Thom mělo rozlohu 35km2. Bylo celé obehnáno 12km hradeb a vodními přikopy. Do města vedlo pět bran. Mosty přes příkopy před branami jsou po obou stranách zdobeny řadou obřích postav nesoucích dlouhého hada Naga se sedmi hlavami. (V hinduistické mytologii tahali za jeden konec hada bohové a za druhý démoni. Používali ho jako provaz tak, aby roztočili svatou horu Meru, sídlo bohů, která pak rozčeřila oceán mléka. Ze zčeřeného mléka se pak bohové a démoni smažili získat nápoj nesmrtelnosti.)  Každá brána má nad sebou věž se 4 pro Angkor typickými usmívajícími se obličeji - každý obličej byl obrácen na jednu světovou stranu. Unvnitř hradeb se kromě mnohých nedochovaných příbytků nachází nádherný hlavní chrám Bayon, několik dalších chrámů, Sloní terasa a Terasa leprového krále. Obě terasy byly postaveny koncem 12. století králem Jayavarmanem VII a jsou tudíž považovány za buddhistické stavby. Sloní terasa je 2,5m vysoká a asi 200m (odhadem) dlouhá. Její vnější zeď je zdobena vytesanými slonními hlavami a Gerudami (mýtickými postavami s ptačí hlavou a lidským tělem) v životní velikosti. Ze Sloní terasy prý králové Angkoru pozorovali  důležité oslavy a průvody. Sousední Terasa leprového krále byla prý pojmenována podle sochy na jeho vrchní plošině. Zdá se, že nikdo neví jistě, proč je tato socha známá jako leprový král. Nicméně se ví, že výskyty lepry byly v historii Angkoru poměrně časté a o leprovém králi existuje stará legenda. Původní vnější zeď terasy byla ukryta pod novější vrstvou a po jejím odkrytí vypadá jako nová. Je nádherně zdobená hlubokými rytinami hadů Naga, démonů a dalších mýtických bytostí.

Bayon je spolu s Angkor Wat jedním ze dvou nejkrásnějších chrámů Angkoru. Tento buddhistický chrám byl postaven koncem 12. století Jayavarmanem VII. Na první pohled vypadá velice neuspořádaně. Je to nejspíše tím, že jeho 37 věží nesoucích známky rozkladu si již nedochovalo původní symetrické tvary. Věže jsou také rozmístěny velice hustě jedna na druhé a tudíž se jejich obrysy zdálky překrývají a netvoří jasné hranice. Navíc na většině z nich jsou kolem dokola vytesány 4 obrovské hlavy, které k celému obrazu přidávají 4x tolik detailů. Díky tomuto vzdálenému chaosu je téměř nemožné Bayon jako celek rozumně vyfotografovat. Člověk ho ocení, až když do něj vstoupí a začne si jeho tři patra prohlížet pěkně jedno po druhém. Spodní patro je sloupová chodba, jejíž vnitřní stěna je hustě pokryta nádhernými hlubokými rytinami. Velice detailní práce zobrazují převážně významné bitvy khmérské historie. Pod těmito dynamickými výjevy jsou však k vidění i scény z denního života Khmérů, jako například mumraj na tržišti, kohoutí zápasy, hraní šachů, starání se o nemocné či porod dítěte. Prostřední patro je tvořeno chodbou, která v různých částech chrámu díky schodům klesá a opět stoupá. Jednotlivé úseky jsou odděleny dveřními rámy. V některých částech chodby jsou umístěny různé modly. Na vrchní patro se šplhá po velice příkrých a úzkých schodech. Uprostřed se tyčí pororozpadlá, ale stále majestátní hlavní věž chrámu. Je obklopena velice členěnou terasou, na které jsou namačkány nižší plné věže (asi měly jen okrasnou funkci) a vyšší věže, v jejichž spodní časti jsou kapličky. Do obou typů věží jsou vytesány tajemně se usmívající gigantické obličeje, zdobené nádhernými čelenkami a náhrdelníky. Nikdo neví, koho vlastně znázorňují. Různé teorie také existují o významu samotného Bayonu. Podle jedné z nich by Bayon mohl být zobrazením auditoria bohů z buddhistické kosmologie. Město Angkor Thom by v tomto případě bylo pozemskou replikou města krále hinduistických bohů Indry.

Jayavarman VII nechal postavit Preah Khan ("Posvátný meč") jako místo pro uložení ostatků svého otce. (Meč býval symbolem králů.) Preah Khan původně sloužil jako buddhistický klášter a škola pro asi 1000 mnichů. Byl postaven koncem 12. století. Skládá se z mnoha menších budov a nádvoří a chodeb. Pro návštěvníky je zajímavé ho prozkoumávat. Původní sochy Buddhy byly později zničeny a rytiny byly předělány na hinduistické. Zvláštností komplexu je, že jedna z postranních budov má kulaté sloupy (patrně pochází z pozdější doby) a zapadla by spíše do Říma než do Angkoru. Většina sloupů v Angkoru je totiž osmihranných a pár čtvercových.

Podobně jako Preah Khan, Ta Prohm byl postaven pro uložení ostatků - tentokrát matky Jayavarmana VII. Má podobnou architekturu, ale pro návštěvníky je ještě mnohem zajímavějším terénem k prozkoumání. Nebyl totiž nikdy zrekonstruován a je částečně zarostlý džunglí, takže je v něm spousta fotogenických zákoutí. Kromě působivých rozvalin, malých nádvoří zaplněných popadanými kvádry, nakloněných zdí a střech porostlých lišejníky tu najdete i zdi či dokonce celé kapličky uvězněné v plazících se kořenech obrovských stromů, které prostě celý komplex postupně přerůstají.

Banteay Kdei je velice podobný Ta Prohm. Byl taktéž postaven Jayavarmanem VII jako další buddhistický klášter a je taktéž ve stavu džunglí zarůstající zříceniny. K rozkladu zde napomohlo to, že byl nekvalitně postaven z horších materiálů. Jeho věže jsou podobně jako v Bayonu namačkané těsně na sebe, čímž opět působí trochu přeplácaně. Údajně je to způsobeno tím, že v průběhu jeho výstavby byly architektonické plány několikrát pozměněny. V Bantenay Kdei byla zahájena poměrně rozsáhlá rekonstrukce.

V oblasti Angkoru se také nachází množství obrovských vodních nádrží (největší nádrž na západ od města měla rozměry asi 3 x 8 km). Dostatek vody byl nezbytný pro podporu života města a pro zemědělství, hlavně pěstování rýže.Výzkumy ovšem ukázaly, že nádrže neměly dostatečnou obnovu vody a postupně se zasolovaly. Panovníci pak většinou místo obnovování předchozích nádrží stavěli nádrže nové.

Jayavarman VII byl posledním panovníkem, který v oblasti Angkoru vybudoval významné stavby. Historikové se domnívají, že zcela vyčerpal jak finanční tak lidské zdroje Khmérského království, což postupně vedlo k jeho zániku. K vyčerpání přispěly kromě náročných stavebních projektů také četné vojenské výpady (jakkoli byly úspěšné a znamenaly významné rozšíření říše o nová území). Nedá se však popřít, že hlavně díky odkazu tohoto výjimečného krále (mimo jiné jediného buddhistického krále khmérské říše) se dnes můžeme kochat skutečnými skvosty khmérské architektury. Doufejme, že díky mnohým restauračním projektům, do kterých se zapojují odbornící z mnoha zemí celého světa, budou angkorské památky nadále vydávat svědectví o velikosti a významnosti Khmérského království i mnohým dalším generacím.

 

Mapa Angkoru [130kB]

Více fotek