Slavná thajská království (Ayuthaya, Sukhothai)
30. srpna 2003

Dějiny thajského národa sahají hluboko do historie. Nejstarší důkazy pěstování rýže na území dnešního Thajska pocházejí z doby před 4500 př.n.l. a zřejmě poukazují na nejstarší zemědělskou kulturu na světě, dokonce starší než Čína. Rovněž zpracování bronzu v době před 3000 př.n.l. je mnohými považováno za nejstarší prokázané na světě. Brzy po přelomu letopočtu (někteří historikové odhadují ve 2.-3. století) dochází k prvním kontaktům thajského národa s indickými obchodníky. Indie, její kultura a náboženství mají pak po mnohá staletí zásadní vliv na národy JV Asie. Ty se začínají formovat do prvních větších územních celků v 6. - 12. století. Spojením různých městských států vzniká říše Dvaravati, podle níž se toto období nazývá.

Mezi 7. a 12. stoletím je střední Thajsko převážně pod silným vlivem khmérské civilizace (od 9. století nazývaného Angkor). Angkor na vrcholu svého rozmachu zahrnoval celou dnešní Kambodžu, většinu Laosu a střední Thajsko. Khmérská nadvláda výrazně ovlivnila thajskou architekturu (dnes lze nalézt nejlépe dochované stavby z tohoto období u města Lopburi) a náboženství (došlo k míšení buddhistického a hinduistického náboženství). Ve stejné době, mezi 7. a 13. stoletím existoval silný thajský stát na území dnešní provincie Yunan v jižní Číně. Tento stát měl živé styky s císařskou Čínou. Nakonec byl dobyt Mongolci. Avšak dříve než k tomu došlo, začala většina thajského obyvatelstva migrovat směrem na jih do oblasti dnešního severního Thajska. Zde, v oblasti kolem řeky Mekong, se ve 13. a 14. století združilo několik menších království a vytvořilo říši, která je dnes považována za zlatý věk thajské kultury - Sukhothajské království (Sukhothaj = "nástup spokojenosti"). 

V roce 1238 vyhlásilo Sukhothajské království svoji nezávislost na slábnoucí Angkorské říši a brzy zahrnovalo severní Laos, západní část středního Thajska, jižní Thajsko a Malajsii. Za podpory sukhothajského krále také vzniklo království Lanna na severu Thajska (přesný název je Lan Na Thai = Milión thajských rýžových polí). Nejdůležitější vládce v Sukhothai byl její třetí král - Ramkhamhaeng. Za jeho vlády se nejen rozvíjela kultura, ale i náboženství. Sám král sponzoroval ustanovení thajské formy Theravada buddhismu (buddhismus má dvě základní větve -  Theravada a Mahayana) a ustanovení thajského písma. To bylo vytvořeno z jihoindického písma Tamil a prvků písma khmérského. Skutky krále Ramkhamhaenga byly v roce 1292 vytesány do kamene (běžná forma provádění významných záznamů v této době) a jejich nález byl významným zdrojem informací pro historiky. V 15. století bylo Sukhothajské království mírovou cestou přičleněno k sílící Ayuthajské říši.

Ayuthajské království, založené v roce 1350, bylo nejdůležitější a největší říší v historii Thajska. Ayuthaya byla postavena na "ostrově" obklopeném čtyřmi řekami a byla nazývána mořským přístavem, protože transoceánské lodě mohly po řekách doplout až do města. Ayuthaya se díky tomu stala obrovským centrem obchodu, kde se setkávaly výpravy se zbožím z Indie, Evropy, Blízkého východu, Japonska a Indonésie. V době největší slávy žilo ve městě přes jeden milión obyvatel a bylo považována za jedno z nejbohatších měst Asie. Evropské státy tu měli své velvyslance (Portugalci od 1511, Holanďané od 1605, Angličané od 16112, Dánové od 1621 a Francouzi od 1662). Ayuthajský král vyslal svého ambasadora ke dvoru Ludvika XIV. Na okrajích města existovaly kolonie obchodníků, nejvýznamnější byly japonská a portugalská čtvrť. Ayuthajští králové ponechali cizincům plnou náboženskou svobodu, přestože buddhistické náboženství mělo v říši pevné kořeny. V roce 1753 vyslal král Borommakot misionáře na Srí Lanku, aby tam pomohli s obnovením buddhismu. (Původně se buddhismus dostal do Thajska přes Srí Lanku.) V roce 1431 ayuthayské vojsko porazilo Khméry a dobylo Angkor. Království trvalo více než 400 let, ale v roce 1767 bylo po dvou letech bojů dobyto a zničeno armádou z Burmy.

Burmská nadvláda však netrvala dlouho. Již v roce 1769 čínsko-thajský generál Phraya Taksin Burmany porazil a získal Thajsko zpět. Založil nové hlavní město v Thonburi, které je na protějším břehu řeky Mae Nam Chao Phraya než dnešní Bangkok. Po něm již nastoupila dynastie Rama, která vládne v Thajsku až do dnešních dnů. Již Ráma I přesunul hlavní město do Bangkoku, na místo kde se nachází dodnes. Rámové udržovali dobré styky s Evropou a podařilo se jim udržet Thajsko jako nezávislé království, které nebylo nikdy kolonizováno. (I když se museli vzdát území Laosu a Kambodži.) Od roku 1932 je Thajsko konstituční monarchií. V průběhu 20. století došlo k sérii převratů a střídání vojenských a civilních demokratických vlád. V dnešní době se situace zdá být stabilní.

Nejvýznamějšími připomínkami slavné historie thajských království jsou zbytky chrámů ve městech Ayuthaya, Sukhothai a Si-Satchanalai (nedaleko Sukhothai). Jejich jedinečnost a důležitost byla uznána i organizací UNESCO zařazením na její Seznam míst světového kulturního dědictví. Z uměleckého hlediska jsou různé vlivy těchto království patrné zejména v sochařském ztvárnění Buddhy a architektonickém provedení stúp (chrámových věží). Buddhistická architektura se v Thajsku vyznačuje několika základními prvky. Každý chrám je obestavěn zdí, která jej odděluje od světského okolí. Základní budovou je vithala, budova obdélníkového půdorysu, jejíž obvykle tří-úrovňová střecha je nesena na vysokých sloupech tyčících se po obou stranách haly chrámu. Střecha je zdobena symboly Garudy (Garuda je mytologický bůh-pták, který přepravuje boha Vishnu) a Nagy (Naga je mytologický bůh-had). Vithala je orientovaná na východ. Unvitř je obvykle zdobena výjevy z Buddhova života nebo z eposu Ramajana a jsou v ní umístěny sochy Buddhy. Hlavní stúpa (věž) je obvykle postavena na západní straně vithaly a je postavena za účelem uchování Buddhových relikvií. Někdy je do ní umístěna urna s popelem významného panovníka. Architektura stúp se výrazně liší v jednotlivých obdobích. Chrámový komplex pak obsahuje množství dalších vedlejších stúp a postranní budovy pro ubytování mnichů, por náboženské obřady, pro výuku mnichů apod.

V Ayuthayi se na místě starého města a v jeho blízkém okolí nachází několik desítek dochovalých chrámů. Paláce a obytné domy byly většinou stavěny ze dřeva a tak se do dnešní doby nedochovaly. Čtyři chrámy by se daly považovat za nejdůležitější: Wat Phra Si Sanphet, Wat Mahathat, Wat Ratchaburana a Wat Chaiwatthanaram. Wat Phra Si Sanphet byl postaven na místě, kde od roku 1350 do roku 1448 stál královský palác. Nebylo ojedinělé, že na místě královského paláce byl později vystavěn chrám. Král Ramthibodi II zde nejprve nechal vystavět dvě stúpy pro uložení popele svého otce a svého bratra (oba vládli jako králové), později byla přidána třetí stúpa a hlavní modlitební hala (Viharn). V ní byly uloženy vzácné sochy Buddhy. Bohužel, mnohá z těchto děl byla ztracena po porážce Ayuthayi Burmany v roce 1767. Wat Mahathat byl sídlem hlavního představitele buddhistického řádu. Jeho hlavní stúpa několikráte spadla a mnoho z jeho pokladů bylo ve 20. století vyloupeno. Wat Ratchaburana byl postaven v roce 1424 králem Chao Sam Phraya pro uložení ostatků svého otce a svých dvou bratří. Ti se po smrti jejich otce utkali v boji o následnictví tůnu, v němž oba zahynuli. Dominantou tohoto chrámu je stúpa v khmérském stylu. Rovnež tento chrám byl vyrabován, ale mnohé předměty byly nalezeny a dnes se nachází v ayuthayském muzeu. Wat Chaiwatthanaram byl postaven v roce 1630. Architektura toho chrámu připomíná Angkor Wat a díky rekonstrukci dokončené v roce 1992 je to jeden z nejpůsobivějších chrámů v Ayuthayi.

Mapa Ayuthayi  [85kB]

Historický park Sukhothai se nachází nedaleko nového stejnojmenného městečka. Střed města byl obehnán hradbami v délce 1,3 x 1,8 km. Vodní kanály byly vystavěny kolem hradeb jak pro obranné účely, tak pro odvodňování v době záplav. Hlavním chrámem je Wat Mahathat, který sloužil k uložení relikvií Buddhy. Jeho hlavní stúpa má věžičku ve tvaru poupěte lotosového květu, která je typickým znakem sukhothajské architektury. V Sukhothai je zvláště patrné prolínání vlivů jak buddhistického tak hinduistického náboženství. Wat Si Sawai byl původně postaven jako hinduistický chrám, ale později byl upraven na buddhistickou stavbu. Množství významných staveb se nachází vně městských hradeb. Wat Phra Phai Luang nese znaky vývoje architektury s věžemi vystavěnými v různých stylech, zřejmě v různých obdobích. Wat Si Chum obsahuje obrovskou sochu sedícího Buddhy - šířka klínu je 11 metrů. Sukhothajské období se mimo jiné rovněž vyznačuje ztvárněním Buddhy v "kráčející podobě". Toto provedení je velice kvalitní a má v sobě dynamiku postrádanou ve starších sochách.

Mapa Sukhothai  [130kB]

Si Satchanalai se nachází asi 50km na sever od Sukhothai a existovalo ve stejné době. Oblast Si Satchanalai, a zvláště pak blízká vesnice Sangalok, je proslavená svojí keramikou. Největšího rozmachu dosáhla v 15. století, kdy zaplnila mezeru na trhu s keramikou vzniklou po uzavření Číny světu za dynastie Ming. V této době se sangalokská keramika vyvážela do Japonska, Indonésie, Filipín, Vietnamu i Indie. V Japonsku byla populární při čajových obřadech. Hlavním chrámem v Si Satchanalai je Wat Chang Lom. Historicky nejdůležitější je hlavní stúpa ve srí-lanském stylu, která je dekorována 39 slony v nadživotní velikosti. Historikové se domnívají, že do této stúpy uložil král Ramkhamhaeng Buddhovy relikvie (jak bylo popsáno na kamennám záznamu nalezeném v Sukhothai). Wat Chedi Ched Thaeo obsahuje 33 vedlejších věží a jednu hlavní, která je vystavěna ve tvaru poupěte lotosového květu. Jihovýchodně od města se nachází důležitý Wat Phra Si Rattana Mahathat Chaliand. Archeologické nálezy dokazují, že tento chrám byl postaven před sukhothajským obdobím, asi v polovině 13. století. Jako stavební kámen byl pro většinu staveb v Si Satchanali použit laterit.

Mapa Si Satchanalai  [70kB]

 

Více fotek