Mexico City

Pondělí 24.5. 1999

Vypráví Jitka:

 Papantla

Přívětivý stařík, majitel hotelu, nás přeochotně vzbudil už ve 4:10 – o půl hodiny dřív, než jsme chtěli. Sprcha nás docela probrala a bez snídaně (bylo moc brzo) jsme asi 10 minut šlapali pěšky na nádraží.

 Cestou do Mexico City

Autobus s asi 10 cestujícími vyjel přesně na čas a v Poza Rice přistoupili další. V 10:30 jsme dorazili do Mexika City na severní autobusové nádraží (de norte). Cestou jsme nejdřív dospávali, až nás kolem osmé definitivně probraly prudké serpentiny. Vystoupali jsme ze 600 m.n.m. v Papantle do 2000 m.n.m. na náhorní plošinu, na které leží Mexiko City.

Cestou se krajina dvakrát změnila. Zatímco v Papantle bylo poměrně sucho (sice zelené stromy a keře, ale taky žlutá tráva a kaktusy), v horách mezi Papantlou a náhorní plošinou bylo všechno zelené a bylo tam příjemně chladno. V jednu chvíli jsme dokonce zahlédli úzkou propast zarostlou bujnou vegetací, do které padaly tři nádherné a prudké vodopády. Ráj. Po svazích kolem silnice byly rozeseté malinké vesničky se sady a poli (hlavně kukuřičnými). Na náhorní plošině byla krajina suchá. Pole tam museli zavlažovat. Překvapila nás kaktusová pole. Později v Mexiko City jsme zjistili, že Mexičané pěstují jedlé kaktusy. Zbavené ostnů a posekané na malé kousíčky je prodávají u stánků se zeleninou. Ochutnali jsme je u Elizabeth a Alberta. Uvařené vypadaly jako zelené fazolky a chutnaly podobně. Alberto říkal, že jsou moc dobré na trávení.

M227.JPG (41152 bytes)Kousek před Mexiko City nás čekalo překvapení. Zahlédla jsem z autobusu zvláštní kulatý a krásně pravidelný kopec. Koukali jsme s Markem do mapy, co by to mohlo být, a jak se tak k tomu blížíme, tak se z toho - světe div se - vyklubala známá Pyramida Slunce! Je tak veliká, že z dálky vypadala jako kopec. Vůbec nás nenapadlo, že by to mohla být pyramida.

 Mexico City

První, co jsme zahlédli z Mexico City byly škaredé, malé, šedé domečky na kopcích okolo města. Vypadalo to, že jsou stavěné z nepálených cihel. Neutěšené, chudé čtvrtě. Na nádraží de Norte jsme dokončili snídani započatou v autobuse, koupili lístky na metro (1,50 pesos za jízdu) a vyrazili metrem ke slušnému hotelu San Diego (120 pesos na noc). Orientace v metru byla snadná a orientace ve městě díky bezva průvodci taky. Usadili jsme se v hotelu a kolem půl třetí vyrazili do města. Nejdřív jsme jeli do specializované prodejny map a téměř dvě hodiny vybírali a kupovali mapy, které budeme v Mexiku potřebovat. Nakonec jsme si nechali okopírovat sedm podrobných lokálních map míst, kde jsme chtěli dělat pěší nebo krátké autobusové výlety. Kolem páté jsme vyrazili na hlavní náměstí, Zócalo. Vévodí mu obrovská a nádherná Catedral Metropolitana, jejíž interiér je ale bohužel zohyzděn lešením. Katedrála musí být takto celá podepřená, protože se sesouvá na jednu stranu – skoro jako italská Pisa. Důvodem této katastrofy je nepevné podloží.

M226.JPG (54290 bytes)Když byla katedrála postavena, byla pod ní podzemní voda, která ji podloží podpírala. Mexičané ovšem dost této vody odčerpali, čímž se narušila rovnováha. Doleva od katedrály, podél další strany obrovského Zócala, se táhne dlouhý prezidentský palác, kde ještě dnes sídlí mexický prezident. Budova je to pěkná, ale pro Evropana architektonicky nijak zvlášť zajímavá.

Obrovské, kameny vykládané náměstí je obvykle prázdné. My jsme tu ale zažili hotový mumraj. Celé náměstí bylo poseto provizorními přístřešky z barevných plachet, pod kterými posedávaly stovky stávkujících Mexičanů. Později jsme se dověděli, že to není neobvyklé a taky jsme viděli stejné stávky na Zócalu v Oaxace. Kolem stánkařů pak posedávali Indiáni a prodávali všechno možné. Středem náměstí se tím pádem absolutně nedalo projít a taky celý ten zmatek znemožňoval turistům obdivování náměstí v celé jeho kráse.

M222.JPG (76680 bytes)Kousek za katedrálou jsou vykopávky Hlavního Chrámu (Templo Mayor), který byl kdysi součástí aztéckého města Tenochitlán, které Španělé zničili kolem roku 1520. Kolem vykopávek této kdysi překrásné pyramidy se dá projít po dřevěném chodníku, ale už měli zavřeno, tak jsme se koukli jen zdálky. Před pyramidou tančili za zvuku píšťal a bubnů Indiáni s chrastítky na kotníkách a obrovskými chocholy z barevného peří na hlavách. Paráda.

Strávili jsme na náměstí asi jeden a půl hodiny a pak jsme se šli navečeřet do příjemného café kousek od náměstí – opět dobře doporučeného průvodcem. Asi o půl osmé jsme se vydali zpět do hotelu. (Snažili jsme se vyhnout dopravním špičkám mezi 7 a 10h ráno a mezi 17 a 19h večer. Taky za tmy se nemá chodit po městě – stmívalo se kolem osmé.)

U hotelu jsme nakoupili nealko a vodu na pití a padli mrtví do postele. Já jsem najednou začala posmrkávat a rozbolela mě hlava, tak jsem si pro jistotu vzala aspirin a vitamín B (béčko jsme s Markem brali pravidelně). Ráno už mi naštěstí bylo fajn – asi to bylo z toho přejezdu do hor.

Úterý 25.5. 1999

(Mexico City)

Vypráví Jitka:

 Dnes byla v plánu návštěva jednoho z nevynechatelných míst, muzea Museo de Antropología. Vyspávali jsme až do 9h. Nasnídali jsme se a v 11h jsme dorazili do muzea. Je to skutečný skvost.

M214.JPG (59890 bytes) M209.JPG (43701 bytes)

Je rozděleno podle jednotlivých indiánských civilizací. Každá civilizace je tam velice dobře M216.JPG (66673 bytes)zdokumentována. Popisy jsou obohaceny obrovským množstvím vykopávek a historických předmětů. Jsou tam i takové perly jako aztécký sluneční kámen, slavné kamenné olmécké hlavy, mayské kamenné desky apod. Kromě těchto originálů a další spousty keramiky, soch, rytin a maleb tu mají dokonce i rekonstrukce některých pyramid v zahradě muzea. Vrcholem byla rekonstrukce hrobky vládce sídliště v Palenque. Muzeum má dvě patra. Spodní patro je historické a horní patro je věnováno současnému životu různých indiánských kmenů žijících v Mexiku. (Horní patro bylo z větší části zavřené.)  Muzeum je tak rozsáhlé, že by se tam dalo strávit několik dnů. Ale i za těch 5 hodin, které jsme tam strávili, jsme se toho dozvěděli spoustu.

V 16:30h jsme vyrazili na Zona Rosa prohlédnout si památník republiky, ale nijak nás neuchvátil. Byl to obrovský sloup se symbolickými pozlacenými sochami na vršku. Zato Zona Rosa se nám moc líbila. Je to pěší zóna se spoustou restaurací a moderních obchůdků po obou stranách úzkých a malebných uliček. Restaurace mívají stolky i venku a všude je tam plno květin a keřů. M212.JPG (56216 bytes)(Bohužel dost obchodů a restaurací bylo amerických. Bylo to dost turistické.) V jedné restauraci jsme se tam dobře najedli.

Před osmou jsme se vrátili k hotelu a tradičně nakoupili pití a pečivo na snídani na další den. Šli jsme spát něco po deváté.

Pozn.: V restauraci jsme dnes hned několikrát porušili zásady bezpečného stravování v Mexiku. Já jsem snědla přílohu z čerstvé zeleniny a oba jsme pili čerstvou melounovou šťávu ředěnou vodou. Riskli jsme si to, protože restaurace byla mimořádně čistá a amerikanizovaná. Šéf mluvil anglicky. Nic nám nebylo.