Puerto Angel

Čtvrtek 3.6. 1999

(Oaxaca – Puerto Angel)

Vypráví Jitka:

 Cesta z Oaxacy do Pochutly a dále do Puerto Angel

V noci jsme došli na autobusové nádraží, abychom zahájili noční přejezd do Pochutly a pak dál do Puerto Angel. Bohužel naše skvělá zkušenost z nočního přejezdu do Monterrey se neopakovala. O spánku nemohla být tentokrát ani řeč. Nejprve nám pustili dlouhé video moc hlasitě a pak jsme sjížděli z hor dolů k moři po nepříjemných serpentinách. Když ve 4:30h ráno řidič zastavil uprostřed tmy a oznámil, že jsme v Pochutle, tak nás všechny překvapil. Podle jízdního řádu jsme tam měli dorazit až v šest.

V Pochutle nás rozespalé odchytil taxikář a nabízel nám odvoz do Puerta Angel (asi 10km) za 50 pesos. Dalo se nás dohromady pět turistů a díky tomu, že se blížil další taxík, jsme ho přesvědčili, že 40 pesos je rozumná cena.

Puerto Angel

Taxikář nás vysadil v centru kolem páté ráno. Stáli jsme na liduprázdné tmavé ulici kousek od hučícího moře a domlouvali se s dalšími třemi studenty (dvěma Číňany a jedním Francouzem) co dál. Naši společníci se rozhodli šlapat pěšky dál asi 4km do Zipolite, kde se dá levně ubytovat nebo kempovat. My jsme si v průvodci našli asi nejlepší hotel v Puerto Angel.

Tentokrát u nás vyhrálo pohodlí nad vysokou cenou. Byli jsme zhruba v půlce cesty, začínali jsme být utahaní a rozhodli jsme se, že se u moře na pár dní zastavíme a odpočineme si.

Náš hotel se nacházel na kopečku kousek od moře, který byl zarostlý bujnou tropickou vegetací. Všude samé palmy a popínavé květiny. Krása. Hotel samotný nebyla jedna velká budova, ale spíš několik přízemních bloků pokojů, které byly v terasách různě poskládané nad sebou na kopečku. Propojené byly všelijakými nepravidelnými chodníčky, což vytvářelo takovou domáckou atmosféru. No a celý hotel byl doslova utopený v té spoustě tropické vegetace a různých zvuků džungle.

V recepci jsme nikoho nenašli – ještě bylo brzo – tak jsme si natáhli celtu na zem v restauraci na jedné z otevřených teras hotelu a snažili se na chvíli zaspat. Následovala asi nejlepší hodina tohoto dne. Ve tmě jsme viděli jen ty husté tropické stromy a keře a taky květiny všude kolem dokola terasy, dýchali jsme vlhký a provoněný vzduch a poslouchali jsme zpěv probouzejícího se ptactva a vřískání papoušků. Připadali jsme si jako v tropickém pralese. Skvělé. Trošku jsme podřimovali a asi v sedm hodin se objevil manžel majitelky hotelu. Ukázal nám pár volných pokojů s cenami asi o $5 vyššími než v průvodci. Vybrali jsme si docela velký pokoj v rohu hlavní terasy, hned vedle restaurace. Měli jsme odtamtud krásný výhled na záliv a moře. Hotelový personál musel nejdřív ten pokoj uklidit, ale kolem osmé bylo vše hotovo a mohli jsme se tam nastěhovat. Nad postelí visela protikomáří síť, která se dala spustit a vytvořila tak ochranu kolem dokola postele. V oknech nebyla žádná skla, jen sítě. (V Puerto Angel je celý rok teplo.) Zevnitř oken byly dřevěné okenice, které se vyklápěly směrem dovnitř. Okenice měly výklopné dřevěné příčky – fungovaly jako žaluzie. Na balkoně jsme měli malý stoleček, lavičku a houpací síť. Zkrátka, bylo to bezvadné místo na náš plánovaný odpočinek. Také jsme hned zalezli do postele a chvilku si zdřímli. Byli jsme po té cestě značně nevyspalí a zblblí.

Později dopoledne jsme vyrazili na obhlídku Puerto Angel (= Andělský přístav). Je to malý a zatím ne turistický přístav. Našli jsme tu jen pár obyčejných obchůdků, kde se dá koupit ovoce a zelenina, pití a poměrně mizerné pečivo. (Naštěstí v hotelu bezvadně vařili.) Pak jsme šli podél zálivu na pláž, kde má být údajně klidná voda. Dnes ale nebyla, protože se prý tudy včera přehnala velká večerní bouře. Byly docela vysoké vlny a na pláži vlála červená vlajka. Taky tam nikdo nebyl, tedy kromě několika zoufalých majitelů restaurací na pláži, kteří lopatami odhazovali nanesený písek z teras restaurací zpět do moře. Zpátky jsme šli cestou ve skále těsně nad mořem a jedna z rozbouřených vln nás totálně ohodila. Do hotelu jsme se vrátili pěkně mokří. Jelikož Marek s sebou neměl peněženku a peníze si jen tak zastrčil do kapsy, tak si vyzkoušel, jak se perou špinavé peníze.

 Vypráví Marek:

 V hotelu se Jitka vrhla na velké praní a já jsem zařizoval sušení v pokoji i na terase. Oba jsme to dobře zvládli. J Pak jsme si dali siestu a spali jsme asi do čtyř. Navečer jsme se chtěli vydat do vyhlášeného Zipolite se známou nudistickou pláží, ale černé mraky a stále silnější hromy nás od toho odradily. Stačili jsme tak akorát zaběhnout koupit banány a vodu a vrátit se do hotelu už za mírného deště. Pak jsme seděli na terase mezi palmami a květinami a pozorovali jsme nádherný a prudký, i když krátký, tropický liják. Vzduch se krásně pročistil a voněl.

Kolem šesté jsme se přece jen vydali na průzkum okolí a došli jsme na malé, skryté, asi 1,5km vzdálené pláže. Vlezl jsem do moře, i když ještě pořád dost bouřilo, a čvachtal jsem se ve vlnách lámajících se kousek od pláže. Občas mě to kousek odvleklo a musel jsem plavat zpátky. Moře bylo krásně teplé.

Těsně před setměním jsme se vrátili do hotelu a dali si ve vyhlášené restauraci jednu z místních specialit – grilovanou rybu s rýží a vařenou cukinou a mrkví. Mňam!

Večer Jitka dopisovala deník a já jsem asi hodinu pospával v houpací síti na balkóně.

 Poznámky:

§          Dnes jsme dosáhli nejjižnějšího bodu naší cesty, 15°40’ severní šířky. Zatím je to nejjižnější bod na Zemi, kde jsme kdy byli. Rovněž jsme dnes fotograficky zdokumentovali, jak může na severní polokouli v poledne svítit slunce ze severu.

§          V Puerto Angel bylo taky nejvíc horko, nebo aspoň nejmíň snesitelné horko, z celé naší cesty. Protože u moře byla vysoká vlhkost. Naštěstí jsme měli v pokoji velký větrák, který nám trochu pomohl ta vedra přežít.

§          Ukázalo se, že krásná tropická vegetace je jenom kousek kolem hotelu. Dále ve vesnici a na pobřeží byly stromy a keře údajně před dvěma lety zničeny hurikánem.

§          Ve vesnici se nachází malá vojenská stanice. Kolem se prochází ozbrojení vojáci v modrých uniformách. Naštěstí se na nás usmívali.

 

Pátek 4.6. 1999

(Puerto Angel – výlety do Mazunte a Zipolite)

Vypráví Marek:

 Puerto Angel

I když ptáci opět nad ránem doslova buráceli, spalo se nám dobře. Ráno jsme posnídali z vlastních zásob a vyrazili do Mazunte.

 Mazunte

Naštěstí Jitka včera večer pozorně četla průvodce (zatímco já spal v houpací síti) a našla, že v Mazunte je zajímavé „muzeum“ želv (já bych to spíše nazval akvárium). Muzeum je umístěno v moderní budově v malém parku pár metrů od pláže. Kus ho museli po již zmíněném hurikánu postavit znovu. Měli jsme průvodce, ale mluvil jen španělsky. K našemu údivu jsme mu docela rozuměli. Pak se k nám přidal jeden Američan se synkem, kterému vše překládal do angličtiny, tak to už bylo úplně v pohodě. Dozvěděli jsme se, že Mexiko je velmoc na mořské želvy. Na celém světě existuje pouze 8 druhů želv a 7 z nich žije nebo připlouvá klást vejce na mexické pobřeží. Osmý druh žije u pobřeží Austrálie. V muzeu nám ukázali 6 z těch 7 mexických druhů želv. Žijí tam v obrovských akváriích. Sedmý druh - obří želvu dorůstající až 3 metrů – tu mají jen jako dřevěný model. Nedá se prý chovat v zajetí, protože potřebuje hodně pohybu a živí se jen medúzami. Je to téměř vyhubený druh. Všechny mořské želvy dokáží uplavat obrovské vzdálenosti. Některé připlouvají do Mexika až od japonských nebo australských břehů. Mezi městečky Mazunte a Puerto Escondio se nachází 7km dlouhá pláž, kde každým rokem kladou vajíčka. Loni jich tu prý napočítali v průběhu osmi dnů 200 tisíc! Na tuto a některé další mexické pláže nemá veřejnost přístup. Některé dokonce hlídá vojsko. Želvy jsou v Mexiku chráněny od roku 1990, kdy likvidace želv lovem pro průmyslové zpracování byla zakázána.

Zašli jsme se podívat do Mazunte na pláž. Našli jsme tam jen pár turistů a rozbouřené moře. Chvíli jsme dováděli ve vlnách, které byly opravdu dost silné. Tím silnější, čím v nižší hloubce jsme vyváděli. Jednu chvíli člověk seděl na písku na břehu, v druhé ho vlna zanesla 15m do moře a pak ho zase v mžiku vynesla zpátky na písek. Těch 15 metrů člověk přeletěl velice rychle a když to nečekal, tak se buď napil nebo si odřel zadek o dno. Asi jste už pochopili, že dál do moře se nikdo dostat ani nesnažil. Kdyby to tam někoho spláchlo, tak by se pěkně nadřel, než by se dostal zpátky. Já jsem jen jednou nedával pozor a hned jsem se ocitl až za místem, kde se vlny lámaly. Na tomto lomu mají děsnou sílu. Odnesly mě kousek dál a hned nato přišly další nové, tak jsem s nimi chvílí musel zápasit, než jsem se dostal zpět na břeh. Bylo to bezva, ale strašně unavující, takže jsme byli ve vodě na přeskáčku vždycky chvilku. Jinak jsme se vyvalovali ve stínů banánovníkového deštníku, dopisovali deník a pojídali dobrotky. Nakonec jsme se osprchovali u místních „cabaňas“, což jsou takové malé chatrče na pláži, které si člověk může levně pronajmout. Asi po třech hodinách jsme místní dopravou (dodávky s otevřenou korbou obehnanou držadly pro cestující) přejeli o pár km dál do Zipolite.

 Zipolite

Zipolite je malinkatá vesnička s velmi známou pláží. Na jednom konci je nudistická. A údajně sem jezdívají narkomani a dají se tu koupit drogy. V průvodci se o Zipolite píše jako o místě, kde se zastavil čas a kde se dá prostě nedělat vůbec nic. Je to ráj studentů cestujících po Mexiku, protože se tam dá velice levně vegetovat. Člověk si tam může pronajmout nějakou „cabaňa“ nebo obrovský banánovníkový slunečník podepřený několika dřevěnými sloupky, mezi kterými se dají natáhnout houpací sítě. Není tu problém spát venku v síti, je pořád vedro. Sítě tu půjčují i prodávají a někteří turisté si přivážejí s sebou svoje vlastní. Mezi cabaňas a slunečníky jsou rozházené restaurace. Často to ani nejsou uzavřené chaty, ale jen solidnější stánky. Hosté posedávají u dřevěných stolů na dřevěných židlích před restaurací – přímo na pláži, pár kroků od moře. Pláž je hodně dlouhá a krásně písečná.

A jako by se tu opravdu zastavil čas. Sluníčko praží, lidé spí nebo čtou nebo si jen tak leží v houpacích sítích či ve stínu slunečníků či na pláži; líně vysedávají v restauracích, pozorují bouřící moře s přivřenými víčky, popíjejí míchané nápoje nebo pivo a pochutnávají si na nějaké dobrotě; občas se smočí v moři. Pohoda.

My jsme si nejdřív dali oběd v jedné z restaurací na pláži a pozorovali jsme moře. Bylo ještě divočejší než v Mazunte. Skutečně se tam dalo jít jen na krajíček. Po obědě jsme ověřili, že západní konec pláže se používá jako nuda pláž. Zda se tam používají drogy (jak naznačoval průvodce), jsme neobjevili. Do vody jsme si netroufli a ani se nám už nechtělo. Zato jsme začali cítit spálení. Přece jen jsme dnes byli dost na sluníčku, i když jsme se snažili schovávat ve stínu.

 Pochutla

Ze Zipolite jsme zajeli do Pochutly vybrat peníze, nakoupit potraviny a lístky na autobus do Acapulca. Narazili jsme i na Internetovou stanici, ale chtěli 4 pesos za minutu, což nám v porovnání s jinými místy přišlo nepřiměřeně drahé. Pak jsme se vrátili do Puerto Angel do hotelu.

 Puerto Angel

Cestou z Pochutly do Puerto Angel jsme projížděli kopcovitou krajinou s bujnou vegetací, nazvali bychom to tropickou džunglí, ale většina stromů byla strašně nízká. A nikde žádné palmy. Řidič nám vysvětloval, že je to také dílem hurikánu. Vegetace byla poškozena nebo zničena a ještě nestačila dorůst. Takže kdyby nebylo hurikánu, kolem nás by bývala byla stejná bezvadná džungle jako se zachovala na kopečku kolem hotelu.

Navečer se zatáhlo, ale nepršelo. Z okna hotelu bylo vidět, že moře se docela zklidnilo, tak jsme ještě před setměním zašli v Puerto Angel na pláž. Hezky jsem si při západu slunce zaplaval. Pohled na kopečky kolem s domky se slaměnými střechami a s palmami kolem byl velmi zajímavý a romantický. Dnes se mi tu náramně líbilo. Zítra ale pojedeme dál. Než opustíme pobřeží, zastavíme se ještě v Acapulcu.

 Večer jsme si opět dali večeři v hotelové restauraci na terase. Jitka měla smaženou rybu a já místní specialitu: kuřecí maso v omáčce „mole“ a to celé zabalené a vařené v kukuřičných listech. (Když mi to donesli, tak jsem se na ty závitky asi koukal dost divně, protože mi servírka přišla vysvětlit, že se ty kukuřičné listy nejí. Všichni jsme se smáli.) No, ta ryba byla lepší. Pohodu doplnil hukot moře, palmy, zpěv papoušků a zdřímnutí v houpací síti po večeči na naší soukromé terásce za pokojem.

V Puerto Angel a okolí se nám líbilo a docela jsme si tu odpočali. Zítra vyrážíme do pobřežního turistického centra Acapulca.